Kdo je Kateřina Ruprichová

  • Kdo je Kateřina Ruprichová

    Dnes se dozvíte něco na referentku personalistky – Kateřinu Ruprichovou.

    Je právě tolik, kolik je, což znamená, že jsem tento článek měla mít napsaný přesně předevčírem. Nicméně, velmi mě zaměstnávala myšlenka na to, jaké oslovení si pro Vás přichystám (chápejme se, na oslovení „Ahoj!“ mi už dlouho není …náct, „Nazdar.“ zní neurvale, „Vážení …“ zase příliš důležitě, vzhledem k nulové informační hodnotě článku, který zatím visí ve vzduchoprázdnu …). Zkrátka není to lehká věc a takové sepsání článku samo o sobě zahrnuje velkou přípravu, zvlášť vezmeme-li v potaz předchozí mistrné přispěvatele.

    ruprichova

    Přeskočíme-li formality … narodila jsem se v Podkrkonoší rodině, která měla ráda buď humoristickou prózu, fotbal nebo obojí. Každopádně, rodiče od záměru mít právě tolik dětí, aby dali do kupy dětský tým Klapzubovy jedenáctky, kousek po půlce upustili. V dětství jsem neprošla zkouškou „správného podkrkonošského dítěte“ (Krakonoš mi naháněl strach a Trautenberk mi přišel jako celkem príma osoba s kupou bezva hlášek v rukávu), proto jsem odešla do vyhnanstv na Orlickoústecko. Prý tu nemáte žádné pohádky, které by mohly člověka zmást.
    Se záměrem, stát se ženskou verzí „Simíra Gerchána“, jsem se vydala na střední školu Ochrany osob a majetku. Lákalo mě chytat zločince a devastovat auta v poměru 1:42. Ovšem, od tohoto smělého plánu jsem někdy ve čtvrťáku upustila poté, co jsem zhlédla Policejní akademii a zjistila, že nemám smysl pro humor.

    Po střední škole jsem se vydala na VŠ studovat „Literární dokumentaristiku a teorii čtenářství“ s cílem, stát se spisovatelkou. Hned v prvním ročníku jsem si však sestavila graf pravděpodobnosti a vypočítala, že je dalece nepravděpodobné, získat psaný um studiem, oproti tomu méně nepravděpodobné – ve výsledku pravděpodobnější cesta k úspěchu bude zaklapnutí knih, vydávajíc se vstříc budoucnosti. K tomuhle bych dodala dvě věci. Zaprvé, vždy jsem byla lepší v češtině než v matematice a zadruhé, mé životní zkušenosti mi daly mnohé, například jsem plně schopna napsat si nákupní seznam a vyplnit čísla do loterie.

    Po přerušení školy jsem se rozhodla lapit pokoru do hrsti a začala budovat kariéru v profesích, které neumožňují vybudování kariéry. Když už jsem se cítila dostatečně kariérně na „níži“, sbalila jsem svých 5 švestek a odletěla do Anglie. Délka mého pobytu zde byla stanovena na dobu úměrně dlouhou k pochopení pointy vtipů „Knock Knock Jokes“. Po téměř dvou letech jsem však od tohoto úsilí upustila a vrátila se zpět do ČR.

    Pokud jste pozorně četli, mohli jste si povšimnout, že má životní cesta na základě sérií nepravděpodobností celou dobu směřovala sem, do firmy Šmídl s.r.o., kde jsem se chopila postu „referenta personalistiky“.

    Závěrem bych dodala, že mám moc ráda dýňovou polévku, svého psa – pana Charlieho, tvorbu Hanse Zimmera a možnost pouštět lidi přes přechod. Ne však nutno v tomto pořadí.

    P.s.: Růžový panter na fotografii je má nejmladší sestra. Bílá kožešina na fotografii rozhodně není pan Charlie.